Studovala pražskou DAMU. Na koleji bydlela s kameramankou z Jugoslávie a od ní a jejích přátel se naučila srbochorvatštinu. Na stejné koleji bydlel i Jan Kanyza, který maloval obrazy olejovými barvami. Tehdy Iva Hüttnerová zatoužila také malovat a začala surrealismem. Tento styl jí však neseděl a svou parketu našla, až když dělali pořad staropražských písniček, ke kterým bylo třeba namalovat výpravné plakáty s obrázky a krátkým dějem.
Roku 1970 se Iva Hüttnerová poprvé vdala za režiséra Ivana Rajmonta. Po třech letech se jí narodil syn Matouš, to už bydleli v hereckém domě vedle divadla v Karlových Varech. Opravdově začala s malováním, když čekala syna Matouše a manžel Ivan jí koupil olejové barvy.
Po rozpadu manželství se Iva se synem vrátila do Prahy za svou novou láskou. Ondra Pavelka mezitím začal studovat DAMU a potom spolu pracovali v Divadle na okraji. Dalším divadlem, kde paní Iva zakotvila, bylo Divadlo S. K. Neumanna, a po čtyřech letech obohatila Divadelní společnost Josefa Dvořáka. Byt v Letné vyměnila za větší ve Vokovicích, kde chtěli původně bydlet sami se synem. Avšak osud tomu chtěl jinak a jen co si bydlení opravili, přibrali mezi sebe Petra, který není herec, ale inženýr. Po svatbě si pořídili jezevčíka Pepina a narodila se jim holčička Klárka.
Iva Hüttnerová sbírá staré odložené věci, které potom opravuje a nějak šikovně využívá. Často prolézá staré půdy, bazary a antikvariáty, a odtud si domů přináší třeba staré cedníky, žehličky, brejličky, košíky, rámečky, korále, panenky, svaté obrázky, krajky a zástěrky. Také sbírá babičkovské rady hospodyňkám, jak co doma vyčistit nebo opravit, ale také jak dosáhnout pravé slastí v loži manželském. Takovéto rady sepsala a vydala Iva Hüttnerová v knize Domácí štěstí, ze kterého naše komedie také vychází.
Pravidelně vydává kalendář se svými ilustracemi, které jsou každoročně velmi populární a bývají okamžitě vyprodány.
Účinkuje v mnoha zábavných i publicistických pořadech.
