Máme tu dvě herečky.
Herečky, které zpívají.
Zpěvačky, které hrají?
V čem jsou lepší?
Rozhodně v tom, jak poradit dalšímu. Muži, umělci, pianistovi, skladateli.
Poradit? To ženy umí nejlépe. Ale běda, když je neposlechneš. Navíc když to jsou múzy. Ty nevěru neodpustí. Uměleckou nevěru. To se pak stěhují jinam. Jinak radí držet se svých starostí a úzkostí. Tyto negativní emoce dávají pocítit, že umělec žije a tvoří.
Ale zpět na začátek.
Máme tu dvě herečky…
Herečky, které rády zpívají.
Ale proč z toho hned dělat představení?
Michaela: Během své cesty divadly, kabarety a muzikálovými produkcemi jsem se sblížila s některými písněmi tak, že jsem si je nechala. V srdci i ve své tónině. Na někdy, na příště. To někdy je teď. I múzy si chtějí splnit svůj sen. A když už mám i příběh a mocného pianistu a o něco lepší zpěvačku, než jsem já… to bych byla blázen, abych si to s nimi neužila. A vy taky. Užijte si to s náma − múzama.
